sbohem poručíku

Zabalím se do mlhy, tebou slepá nic nevidím,
S bílou holí v ruce ale dohoním v mléčném údolí slunce. Co bolí to přebolí
Tvým lhaním už se nezlomím, obuji si z rosy střevíčky,
Uzamknu vzpomínky, pokropím hvězdičky.

Nafouknu mraky jak balíčky,
A pak se po duze spustím jak na tobogánu.
Opustím hvězdnou bránu, na zemi k ránu
napustím si teplou vanu.

V bublinkách smyji všechen prach,
vůní z jahodové pěny, spolu sním i můj strach.
Pro svůj klid aby má přání byla vyslyšena,
Hodím špinavé prádlo do pračky, a dostanu pryč všechny ty sračky.

kterými si mě roky krmil, už nebudu tvá žena
můj milý, i když si to všechno zkurvil,
S čistým tělem, duší a vypravným prádlem,chci
stát tváří v tvář před zrcadlem.

Odpouštím ti, vydám se teď správným směrem,
Rozpouštím mlhu za oknem, zrak se mi navrátil.
Šedý mrak vytratil se, nezabils mě.
Jdu za svým snem, z tvého začarovaného kruhu ven.

Vem si zpět ta svá věčná kázání a
kritiku zůstanou ti saze na triku.
Vytahuji ze srdce zabodlou tvou dýku,
S pokorou se loučím, sbohem poručíku!!!