Na koži mi ostali
jemné mapy tvojich prstov
odtlačky rán a neviditeľných bozkov
línia po línii
romazané ako sen,
čo sa hneď po prebudení
ešte nestihol rozpustiť
v ohybe zápästia
zvetrané slová
čo si mi šepkával
keď sa noci lámali do popola
a dych sa chvel ako struna
telo si pamätá
otlačky lásky zaryté
hlboko v popraskanej koži
dotyk sa mení na znamenie
a minulosť sa z kože nevyparí
ako lacný parfém.
Na kůži ti zůstali jemné otlaky prsů, ve mě zůstávají řádky Tvého básnického textu. Zase jedna z těch procítěných, které vtáhnou :-) Poklona, milá Pettie :-)
15.03.2025 23:10:33 | Gaspi03
Tělo si pamatuje, vpisuje do sebe a tyhle záznamy - zůstávají s námi. Vzpomínky se jim říká - někdy jsou naše bolest, prokletí, a někdy zase klika... je dobré si pamatovat, nemazat - jen tak budeme líp chápat - sami sebe**
10.03.2025 23:44:44 | cappuccinogirl