Prší,
chodníky v parku zejí prázdnotou,
přesto si kos prozpěvuje notu za notou.
Zmáčené listí leskne se jak zrcadlo:
uvadá vše, co ještě nezvadlo.
Poprchává,
Slunce se prodírá škvírou v oblaku,
čmeláci diskutují na květech bodláku.
Dnes je to, zřejmě, již, naposled:
blíží se šedá zima, bílý mráz a led.
Je po dešti,
duha se nad parkem rozprostřela,
barevný luk, jemuž chybí střela.
Chodníky v parku, náramně ožívají,
jen Slunce chybí; kdepak je se ptají.
Moc pěkná, ráda jsem četla a hned mám lepší podzimní náladu. Posílám ST a pozdrav z Prahy. Daniela-danaska
11.03.2025 21:03:32 | danaska
Pěkná podzimní, to se musí nechat, ale nej je, že na podzim teď delší dobu budem čekat a podle mýho - naprosto není kam spěchat:-)*
11.03.2025 18:17:52 | cappuccinogirl
Venku zapršelo, vzduch voněl podzimem a báseň byla na stole. Jak dorazila, tak jsem ji založil. Byla v pořadí. :-))
11.03.2025 20:29:39 | Kan
Ne a ne! Já podzim nechci. Sněhuláci se právě hroutí a tvé verše mě rmoutí :-)
11.03.2025 18:16:32 | šerý
Tak to teď nečti, ale napiš si do deníčku, že si to máš přečíst až na podzim. :-))
11.03.2025 20:26:16 | Kan
náladovka .. pěkný.. teda.
11.03.2025 14:40:22 | Qap