V horizontu, kde se nebe a země dotýkají,
je brána, kudy duše pronikají
ze světa živých k zesnulým,
ze současných lásek k minulým.
Kdo odchází, slibuje,
že počká u té brány.
Kdo boty smrti obuje
a zmizí za horami,
toho vyhlížíme na horizontu.
A ze všech kontinentů,
zaznívá píseň lásky
skrz paprsky
vzpomínek.
Moc hezky napsáno - s nádherně-melancholickým koncem.., milá MartinoV :-)*
13.03.2025 14:54:59 | Ondra