Slyšíš?

Slyšíš, jak noc si prozpěvuje?
Když měsíc struny z paprsků spřádá,
a mlha, jak tón, jimi tiše pluje,
noc svoji píseň o běhu světa skládá.

Zpívá o dni, jenž v zapomnění mizí,
o stínech duší, jež klid hledají,
o lásce skryté, co s nocí se snoubí,
o hvězdách, co tvé sny do noci sejí.

Její zpěv maluje sny, jež nocí voní
některé jak rosa v jitru se třpytí,
jiné jak propast noci, co duši chytí.
Píseň noci pro každou duši jinak zní.

I ty zaslechneš tu píseň noci,
když nocí bloudíš, a prší světa slzy,
každá kapka verš, jejž chvíli zazní,
každá louže z písně sloka co čas zrcadlí.

A když se noc se zvolna chýlí,
tma pomalu svou vládu ztrácí
Zpěv její ještě chvíli ránem zní,
než preruší ji kohouta kokrhání.