Kam jsi tak náhle zmizela,
kam, tajemný, vítr tě svál ?
Daň svědomí jsi splácela
a já pod oknem, tvým, stál.
Tvou vůni květin jsem miloval,
- úsměvem's mě zotročila,
a - osudu trpce žaloval,
když neznámo kde jsi byla.
Zřejmě se nedočkám odpovědi,
ani tvých očí se stínem viny.
Možná, že srdce tvé, jako z mědi,
rozehřeje někdo..., někdo jiný.
Kam jsi -a s třemi tečkami?
Pak jeden příběh je za námi
a druhý má otevřenou bránu
a kniha života - novou stranu:-)*
16.03.2025 23:14:13 | cappuccinogirl
Nová strana, nová láska, nový život, nové starosti. Tolik nového a přitom stejného, nás v životě čeká. Trochu jsem si zafantazíroval. :-))
17.03.2025 12:43:33 | Kan
Tohle je fajn fantazie - příběhovka, která je námětem blízká životu... když ji čtu, dejchne mi do obličeje - "stává se, však víš":-)))
17.03.2025 14:15:52 | cappuccinogirl
Tak, to dopadlo dobře, ne ?
Hrdina sice přišel o svou lásku,
ale zase se mu otevřel svět bez závazků. :-))
17.03.2025 14:23:22 | Kan
Víš, že dveře se otevíraj, nejen proto, aby se do nich vešlo, ale taky - aby skříply, případně zapad zámek a cesta ven - je hororem:-)))
Takže tady konce - jsou nejasný zvonce:-)))*
18.03.2025 23:43:17 | cappuccinogirl
I se skřípotem je lze otevřít, a to dokořán a za nimi velmi často svítí slunce a zpívají ptáci. Já mám jasno. :-))
19.03.2025 11:00:39 | Kan
co okno, to jiná láska
16.03.2025 20:55:42 | Rohatý
kam jsi se zatoulala
kam jsi zmizela
prve s´ tu ještě hřála
chutnala, voněla, plála
a dávala mi do těla...
:)*
- co bylo před chvílí - najednou není
pokud se nemýlím - je tohle součást dění
16.03.2025 11:31:39 | šuměnka
Kdyby tohle byla pravda, tak jsem už dodýchal. A pravdu máš, byla to součást dění. :-))
16.03.2025 11:38:02 | Kan