odcházíš ode mě k oknu
chodíš jako po vodě
nahými chodidly se vpíjíš do tmavě hnědé podlahy
a zanecháváš stopy
které tam zůstanou i potom
co odejdeš
jdeš se nadýchat čerstvého vzduchu
okno je dokořán
lokty opíráš o široký kamenný parapet
a do dlaně usedá tvoje čelist
jako dobře tvarovaná sklenka bílého
dívám se ti z kuchyně na lýtka
pravou nohou se omotáváš
na tvoje tělo z venku kradmo leze tma
co se snaží obléct tě do temna
jenže tvoje kůže nemiluje slunce
nebo slunce nemiluje tvoji kůži
seš měsícem v mém bytě
ticho nahlas spouští po temném plášti hvězdy
blíž k tobě
čekám kdy se na tebe zachytí
nechci váš rušit
nechci nic
všechno co mám na očích
tam zůstane i potom
co odejdeš