Nechci nic

odcházíš ode mě k oknu 
chodíš jako po vodě 
nahými chodidly se vpíjíš do tmavě hnědé podlahy 
a zanecháváš stopy 
které tam zůstanou i potom 
co odejdeš

jdeš se nadýchat čerstvého vzduchu 
okno je dokořán 
lokty opíráš o široký kamenný parapet 
a do dlaně usedá tvoje čelist 
jako dobře tvarovaná sklenka bílého 

dívám se ti z kuchyně na lýtka 
pravou nohou se omotáváš 

na tvoje tělo z venku kradmo leze tma 
co se snaží obléct tě do temna 
jenže tvoje kůže nemiluje slunce 
nebo slunce nemiluje tvoji kůži
seš měsícem v mém bytě

ticho nahlas spouští po temném plášti hvězdy 
blíž k tobě 
čekám kdy se na tebe zachytí 
nechci váš rušit 
nechci nic 

všechno co mám na očích 
tam zůstane i potom 
co odejdeš