Cestovní horečka jednoho květu

Kopretin jas uzrál do něhy

a on skráně lačně protahuje

peřejemi kde laně žízeň hasí

v přepestrém hávu klaunů

je dřevo a je javor a taky

slovosled je kdesi mimo něj

je žárlení a je tam dole kde

čeká se smačkaným cylindrem 

na vlak co jede do nebe

skrze bigotní oblaka bez blesku

miluje ten lesk struny loutny

příběhy sype rukáv z brokátu

ucpává jimi škvíry věrouk

láme paprsky cvikrem předloňským

i bělobu červích děr

cílí v rauši na aury svatých

a fialek svazek sálá

jak vysoká pec jeho nadějí...

 

To jen lásku kopretině vyznává...