kreslím

konečkem prstu

pokreslím ti svět

zvonky a kopretiny

do šedého rána

asi když zmrz' tu

na kalužích led

a pod ním tmavé stíny

když slova udupána

pod blátem leží

jako rozpitá

okraje potrhané

umazaná nudou

vteřiny běží

ústa rozbitá

v čase, jenž nenastane

sotva líbat budou