Řeč světla

Na rohu tiše lampa stála,
svým světlem lidi chránila.
V kaluži pod ní hvězda blikla,
a lampa světlem odpověděla.

A tak skrze vodní zrcadlení
dvě světla našla tiché porozumění.
Lampa svým jasem, hvězda třpytem hvězd,
tkají si spolu svou světelnou řeč.

Lampa vypráví o lidech, co spěchají,
či volným krokem nocí kráčí.
O milencích pod ní, co láskou voní,
pod hvězdnou dekou v stínu schovaní.

Hvězda zas líčí tanec galaxií,
jak nekonečnem v tichu plují,
o planetách, co v mlhovinách září,
o čase, jenž ve věčnosti proudí.

A když lampu venku zahlédnete,
jak její světlo občas slabě blikne,
k nebi vzhůru hlavu zvedněte –
možná vám hvězda na pozdrav mrkne.