Mám srdce z perníku a růže ze střelnice.
Když vezmu za kliku a vstoupím do ložnice,
přímo nad postelí mám na stěně tvůj obraz.
A venku chumelí, což v březnu je dost podraz.
Vzpomínky plazí se, jak žížaly po dešti.
A přání plní se, když hlava nejvíc třeští.
Je těžko překonat záludnost angličtiny.
Pak padne opona a z herců jsou jen stíny.
Ten muž s holubicí staví do nebe schody.
V notové stupnici spoléhám na náhody.
Mám srdce z perníku a růže papírové.
Ty, králi básníků, chraň dobře tu svou DOVE.