pro Tebe

Ve stínech noci, když svět spí,
cítím tu tíhu, co na duši mi lpí
Láska mě pohltila, jak chronická nemoc,

V tobě se ztrácím
co říkáš a co činíš
písmenka mísí se s mým křehkým světem
sem tam je obracim

Na rtech slova, co drtí cit,zpátky se na zem těžce navracím
srdce mi buší — ach, jak moc blíže chci tě mít

Jsem nemocná láskou, co nezmizí ve tmě,
v tvém náručí hledám klid
Tvé doteky hoří jako plameny snů,
V průvodu všedních dnů
ve víru vášně tančím divoce
na okraji měsíce,,
cítím lásku v sobě hluboce

Ať v bolesti či ve štěstí
stékají slzy
a horečka mě oslabuje
snad už budem spolu brzy
když jsi u mě blízko
všechno ve mně vibruje

Co srdce mé nese v té bolavé náruči?
Chci cítit ten pocit — nevadí mi v šarži.
Nemocná láskou? To je můj kříž!
mé srdce rozumu porouč

V tichém šepotu větru slyším tvé jméno,
jako melodii, co mi v srdci stále zní.
Ztracená ve světě, kde láska se vytrácí,
ty jsi můj průvodce, mé světlo ve tmě.

Tvé oči jako hvězdy na nebi září,
v nich nacházím klid, jsi mým bezpečným štítem.
I když jsme odděleni tisíce mil,
čas pro nás v kalendáři vždycky zbyl.

Naše srdce jsou propojena neviditelným vláknem,
jen vedle tebe jsem sama sebou, spokojena.
Každý dech, každý úsměv i dotek,
jsou jako posvátné mantry mého bytí.

Jsi můj lék na všechny bolesti,
má naděje, co ve tmě svítí.
S tebou cítím sílu a odvahu čelit světu;
jsem tvá a ty jsi můj – navždy spojenými v lásce.

Pevně věř mi při mě stůj – rudé  vino  jako krev přilévej.
Ve vzpomínkách se vracím k příslibu budoucnosti
plné lásky a naděje; chci žít ve snění.
 ztrácím  se v nostalgii dní prožitých s tebou.

I když jsme daleko, srdce nám bije v souladu;
jsme jedno – propojeni osudem.
Miláčku můj, vytáhneme svou pochodeň
a světa kraj jeden za druhým vždycky pujdeme