Duše a Louče

Toulala se kolem, toulala,
na člověka narazila,
čirou náhodou zapomněla,
na mocná lidská klepeta.

Ve dne, v noci,
svíce zběsile hoří.
Ve vodě i na souši,
duše ráda táboří.

Osoba bytosti ukázala,
jak moc je znavená,
okrajem toulá se zraněná,
kdyby jen nebyla vystrašená.

Ve dne, v noci,
před minulostí nelze utéci.
Ve vodě i na souši,
život si najde kdekoli.

Trmácela se kolem, trmácela,
na mohutný les narazila,
čirou náhodou si vzpomněla,
na zkušenost člověka.

Ve dne, v noci,
třást se v posteli.
Ve vodě i na souši,
navždy odsouzená ke smrti.

Kroky stále slyšela,
pod mech se schovala,
les tajemný, celá ustrašená,
v kořenech teď odpočívá…

Ve dne, v noci…
laň na pokraji světla a tmy…
Ve vodě i na souši…
balancující na hranici…

Okraj lesa jen kousek chleba a sklenku vína nabídne,
již se netrmácej a projdi se po růžové zahradě jezera,
Malus, Sakura, Magnólia, Albízie, Erica carnea, jen ochutnej.