Anotace: Jen tak napsané
Dneska ráno zdá se mi,
že leží můj klobouk na zemi.
Beru ho teď do svých dlaní,
na hlavě mě s ním slunce neporaní,
oči moje bude chránit,
před větrem mě bude bránit.
Chvíli budu dámou,
chvíli budu stárnout.
Své myšlenky do něj dám,
je to vlastně hlavy chrám...????
Jsem vyučená kloboučnice. Moc ráda jsem jako mladá slečna nosila klobouky. Tehdy v mojich 15 letech a výše, tak do roku 1990 se klobouky dost nosily. Hned mám námět na novou báseň děkuji...
Hezká báseň lesní vílo...
24.03.2025 11:24:11 | Marťas9
Líbí se mi ženy kloboucích.
Žena pod nim je šik
žádný vkusu otazník
chtěl bych k Dámě
svůj širák odhazovat v dál.
24.03.2025 00:20:02 | šerý
chvíli budu dámou,
chvíli budu stárnout... to je výňatek, kterej ve mně zůstane... děkuju*
23.03.2025 23:07:36 | cappuccinogirl