Řeč ďáblova:

Uběhl již dlouhý čas,
od našeho setkání.
Zítra k tobě přijdu zas,
nic tě neochrání.
Uběhl rok, pak jeden den,
zítra jsem zas tady,
vždyť já jsem ten,
kdo ti postavil hrady.
Teď hrůzu dám za dary,
ty jenž si přála.
Už nejsi dítě,
aby sis hrála.

Já, ďábel jsem,
smlouvu podepsat ti dal.
Pohled touhy v očích měl,
dnes v pekle povstal.
Na tebe se těším,
ty duše zbloudilá.
Na tebe se těším,
ty moje, rozmilá.

Jdu si pro tebe,
na dveře klepám.
Koukám na nebe,
slunce se lekám.
No tak, otevři,
smlouvu podepsalas.
Dělej, otevři,
duši ďáblu si upsala.

Rozmrzele kolem chodím,
do okem nahlížím,
až do rána tvůj dům obcházím.
Tvoji tvář vyhlížím.

Dal jsem ti vše, co sis přála,
dal jsem ti možnost,
aby sis rok zas jen tak hrála.
Teď jsem zde, já, ďábel sám.
V ruce smlouvu dřímám.
jsem tu pro tvojí duši,
omluvu žádnou nepřijímám.

Čekám. Duši tvou do pekla –
uvrhnout nechám.
Otevři dveře, neutečeš tomu,
otevři a vpusť mě do domu.
Obejdu dům, za kliku beru,
přec jsem ďábel,
tak proč se teď chvěju?

Pode dveřmi, kaluž rudá,
na posteli dívka,
pod ní visí ruka bledá,
pak tam leží ještě nůž.

Zabila ses, místo toho,
abys smlouvu splnila.
zabila ses, místo toho,
abys peklu sloužila.
Odcházím hledat –
další duši zoufalou,
která peklu se upíše,
touhy její nastanou –
skutečné po celý rok a den.
Pak peklo přijde,
pro svou část –
smlouvy prokleté.
Peklo přijde, přijde zas,
k dívce zakleté.