V jeskyni tvoření 's mě nechal
zapomenutou, samotnou
nevím za čím, a kam?
jsi náhle spěchal, jen cítím
tvou duši... netknutou.
V liliích strach 's mi podaroval
a taky bolest z toužení
a nevím proč, a komu?
jsi všechno štěstí prodal
když cit se změnil v plenění.
To mezi světy jsi mě ztratil
co nemáš, necháš navždy jít
možná sám Bůh? nám plány zhatil
...a rozhodl vzít srdcím klid.
Moc krásná a klaním se tvojí citlivosti a eleganci.
26.03.2025 09:27:26 | Anfádis
páni, eleganci? ani tou citlivostí si nejsem... Anfi, moc jsi mě potěšila!*
27.03.2025 16:44:18 | Sonador
Lilie mají pyšné hlavy a faleš v kořenech. Nabízí jen klamné vnady, vůně kalí v plamenech.
Lilie, no teda!
Ta poslední strofa NEJ.*
26.03.2025 02:00:30 | šerý
ST... ten neklid srdcí básní tepe... a tohle podání i mně vzalo dech*
25.03.2025 23:49:05 | cappuccinogirl