kdybych byl vrbou
s ohnutými zády
či plátnem jemným
bílých kapesníčků
vyplakat přišli by se
z bolestí a zrady
všichni ti, kteří
mají na krajíčku
seděli by a hořce
ronili by
a já bych seděl
vlhký z toho pláče
v hlavě bych viděl
všechny jejich chyby
navenek byl bych
ztichlý jako ptáče
kdybych byl vrbou
co u řeky stojí
a u ní stále
vyšlapané místo
věděl bych jistě
že nebudeš mojí
a jak ta řeka
měl bych duši čistou
můžu se ti tady u té krásy vyplakat, vrbičko?
31.03.2025 08:42:10 | Sonador
Ježíši, to je krásný... až jsem se z toho jemně orosila :-). Moc díky, opět od tebe odcházím povznesena *.
29.03.2025 01:28:27 | Rozmarýna
někdy mi pohneš duší takovým kalibrem
- že neumím vypovědět! / neskutečná poezie
:)*
28.03.2025 10:13:51 | šuměnka