V kapse jsem našel kamínek z dětství,
takový, jakým jsme žabky házeli.
Plochý, tak akorát do dlaní:
kde hledat je, dobře jsme věděli.
Řeknete, že jsem, snad, pošetilý,
však není to, jen, nějaký, kamínek,
je v něm celé mé mládí
se spoustou krásných vzpomínek.
Kamínek, sevřený, v dlani, hřeje,
dříve žil na dně, malého, jezera.
Dnes stejnou mi udělal radost,
jako tenkrát, tam toho večera.
Taky mám doma jeden darovaný kamínek. Kdysi mi jej dal v obchodě co jsem pracovala
majitel jedné cestovky se slovy pro štěstí... už mám námět na básničku...
28.03.2025 21:44:03 | Marťas9
Zvláštní, že kamínek, v dětství nalezený
má pro nás nedozírné ceny
a že vidí ho stejnýma očima
ten, co má prožito, i malej klučina:-)
Teda, tohle je pohlazenka*
28.03.2025 18:36:46 | cappuccinogirl
To se ti povedlo, pěkně sis zaveršovala. Děkuji za milý komentář. :-))
28.03.2025 19:05:13 | Kan
nejsi pošetilý!! já se usmívám
mám kamínků plný dům - z dětství a dospívání, z každého roku
hafo "šutrů" - jeden by řekl - mám
a je to pošetilost? není drahý - není - jsou to jen artefakty životního toku :)**
*
28.03.2025 10:50:45 | šuměnka