Vlněné klubíčko

Upleť mi šálu ze světočar lesních bobulí

zalži si do kapsy, kde pohříchu studí vločky

tramvajenku hoď molochovi do dásní

a piš domů, tam není zubatá ve své kůži

Pro čí hrdlo mísíš býlí dlaněmi voňavými?

Čí prasklé rty opojně zavanou v onu chvíli?

Kde se slzavé úbočí napájí tvou láskou?

Co vítr dnes odvane řka jak chutná slza?

Běsní siločáry a něžné mechy plynou vskrytu

ubrusy vzoru pepita hostí napětí z milování    

třeští mrazy a řežou do mládí co v rukou je spjaté

maliny hladoví po ústech co šarlat sypou jitrem

Šála vyvřela z ňader a dar lesa ozářil pláň

úlomky padlé z běloby nebe tají na tvé tváři

touláš se v bedničce od vzpomínek na polibky

a rajské domoviny přisedly na větvoví bříz