poušť mluví stejnou řečí
poušť mluví stejnou řečí
poušť není tak pustá
jak o ní kdekdo říká
pusté je pouze srdce
co vidí všude pustinu
budeme se radovat
ze žluté žíznivé pouti
neboť cokoli děláš
zrodilo se ve vesmíru
nechtělo se jí odpovídat
stále samými hrůzami
kdo zkusil cosi podobného
až konečně přišlo znamení
celty i vlasy ráno orosené
poušť mluví stejnou řečí
jako slast rtů z náhlé vláhy
jako chvění malých živočichů
teď pod tělem skrývám stín
každé zrnko se zlatě třpytí
když jsou slzy na řasách
poslední vodou na světě
vážně dlouhá byla ta cesta
proto se mazlím s pískem
ať nemám bídný pocit
že se mi podařilo utéct
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
přijde mi to jako expresionismus – okamžitý přirozený či úmyslně navozený zvláštní stav, a člověk zapisuje myšlenky tak, jak ho napadají, bez učesávání, a bez toho, aby to celé muselo dávat nějaký smysl – pokusy zachytit stavy plynulými prvními myšlenkami o nich
nikdy mne ten styl moc nebavil – ale uznávám jeho existenci jako formy umění, bez zlehčování – a k téhle básni by mi to sedělo
29.03.2025 14:26:09 | drsnosrstej kokršpaněl
poušť - je místo
kam oáza se mohla umístit
pro zázrak života - pro vidinu čistou
že všude se dá nějak žít :)*
29.03.2025 11:21:04 | šuměnka