Unavené oči

Vlétla mu do úst
ta z nejtitěrnějších pravd

potichu
rozbíjí se vlny o skály
jako když vzpomínky
uloupí odliv tekoucího času
který už píše jiné epopeje
takové ty nastálo

jenomže víš, když
jedno smutno odešlo
přijde další, které však nelétá
jak hejno ukrákaných pravd

sotva je přečteš
mlhavé stránky
a v jeden okamžik unavené oči
zívají nad příběhy zítřka

a stále se trápíš, že nemáš tak dlouhé ruce,
aby ses dotkl těch,
kteří jsou v nedohlednu

ještě máš barvu člověka.