Jednou budu žít svůj krásný sen,
co políbí mě na má ústa,
a já nebudu se muset ptát,
zda mám jít, či mám zůstat?
Ať dělám, co dělám, a chovám se sebelíp,
vždy ten druhý, co musel odejít.
Jsem jen milý, hodný, a nikdy nic víc,
začínám si myslet, že to tak má asi vážně být.
Dívám se na nebe, kde hvězd je milion,
a já stále sám, jak prázdný stadion.
Přemítám o tom, jaký by byl svět,
kdybychom spolu tančili ve svitu hvězd.
Možná, až padnu, jako ta hvězda,
a do hvězdného prachu, co ve tmě bude zářit,
přijde člověk, co srdce mé pozná,
a v náruči z mých snů mi svou lásku dá.
To bude můj krásný sen,
co políbí mě na má ústa,
a já budu vědět,
že mohu zůstat.