vzpomínáš?

 

lež

a prostě mlč jak ryba

třeba ta chyba

která svět nám mění

zanikne sama 

jako v dálce hřmění

až vystřídá každou 

svou variantu

jak holka

která v skladu proviantu

prohrábne rukou

všechny mladý tváře

jak listy orvaného kalendáře

 

třeba se zvuky

říkáme jim slova

otupí o to ticho mezi námi

a zase znova

pokusí se dýchat

 

vzpomínáš si

jaké je nepospíchat?