Tak jako řeka do podzimu plyne,
tak jako my v té naší strasti
své dny a roky míjíme.
Do řeky vkládám svoje zlaté ryby,
vzpomínky své ach kdybych kdyby,
co řece své mám ještě dát...,
abych se mohl po podzimu v zimě
ve vzpomínek moři
v duchu vykoupat
Řeka vzpomínek
a na ní lekníny a v nich střípky paměti
nebo rybky s duhovými ploutvemi
a v jejich šupinkách zachycen kousek tebou prožitého času
proč přemýšlet, co přidat jim?
jen klidně pluj si do svých "bylo"
připomeň sobě bolest, smutek, smích i krásu
svého života a naber sílu
k všemu, co tě ještě čeká
vždyť stále plyne ta tvá řeka:-)*
31.03.2025 20:37:26 | cappuccinogirl
Mockrát děkuju za přečtení.
Tvoje komentáře mne vždycky potěší, tak, jako Tvoje básně.
01.04.2025 15:29:24 | Vaska49
můžeš - nejen vykoupat
pěkně si zaplavej i potop do hlubiny
a potom splývej na hladině, kde slunce bude hřát
vzpomínky drží tělo tvé skrz klady i skrz stíny
:)**
31.03.2025 12:55:12 | šuměnka
Děkuju za přečtení a za reakci.
Tvým básním se nikdy nevyrovnám!
01.04.2025 15:38:12 | Vaska49
:)) napíšu tu to, co už říkám asi po stopadesátý
že nerozumím -proč se chce pořád někdo někomu vyrovnávat? :DD
co člověk, to originál - to jedinečnost - to punc mimořádnosti
jen jí najít a uchopit
a všichni budeme mile ze všech okouzleni
být svůj - o to tady běží - měj krásný den :)*
a díky
01.04.2025 15:51:24 | šuměnka