pes

ten pes tam leží už pět dní

a nehne ani uchem

možná že až se rozední

spojí se se svým duchem

pak jen ocasem zavrtí

jak dřív, za starých časů

tajemství náhlých úmrtí

má svou podivnou krásu

navenek leží bez hnutí

a uvnitř život kypí

blíž nejdu, smrad až k padnutí

mi vypaluje chřípí

jak v časosběrné pohádce

o Ptáku Ohníváku

zároveň leží na skládce

i v homeless obýváku