Dvě svítání

Sama Luna se novému dnu jako první k zemi klaní,
(Sluneční světlo začíná pronikat atmosférou jak Země se otáčí kolem své osy.)

Ve svém svitu chladně slunce zrcadlí.
(Rozptyl světla v atmosféře způsobuje změny barvy)

V jejím odrazu včerejší svit s novým se snoubí,
(Modré spektrum světla se šíří rychleji než červené.)

Šeď noci ustupuje, den už světlem barvy kreslí.
(Díky rozptýlenému světlu při východu Slunce se obloha zabarvuje.)

Luna za obzor se skrývá, rosu svůj pláč na kraji nechá,
(Měsíc na dráze s rotací Země, postupně mizí z našeho zorného pole.)

Ticho noci kohout trhá. Zlatem se nový den odívá.
(Svítání je okamžik, kdy Země přechází z noci do dne.)

Slunce chmury noci zahání, probouzí první spáče.
(Světlo pronikající atmosférou probouzí denní cykly.)

Slunce se vlády ujímá, barvy duhy v rose maluje,
(Sluneční světlo prochází atmosférou a rozptyluje se v kapkách rosy.)

Luna za západem ve své temnotě nad šedým krajem kraluje.
(Země se otáčí a zatímco na jedné straně je den, na druhé je noc.)

Kde slunce v jejím odrazu sny živých ochraňuje.
(Měsíc, stále na své dráze, v temnotě odráží sluneční světlo.)

Tohle je takový můj pokus o dvouhlasnou báseň :)