Nikdy jsem nevěřil...
Nikdy jsem nevěřil...
Nikdy jsem nevěřil, nevěřím a neuvěřím,
klidně se zlobte, ale bůh, to, pro mě není.
Svobodný, jen osudu svou duši svěřím
a sobě sám, za činy své, dám rozhřešení.
Vím, že zvířím vlnu nevole a zloby,
a od mnoha mně dostane se zatracení.
Však, co na to, těch mladých mužů - hroby,
které, za jejich oběť, nikdo neodmění ?
Vidím matky, oči bez slz - vyplakané,
a spálenou zemi s kříži skloněnými.
Bojí se a neví, co dnes, co zítra se stane,
samotné s modlitbami bolestnými.
Proto nemohu uvěřit a neuvěřím;
k čemu to mnohé zlo a utrpení ?
Co stane se, když dojdu k těm dveřím,
za kterými, stejně, nic dobrého není ?
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Zmůžu se jen na slovo SOUZNÍM
a pak už budu tiše,
i když -cosi ve mně chce vlastně řvát a
křičet...
01.04.2025 22:42:42 | cappuccinogirl
Ano, Kane, přesně tak... neumím si představit bolest těch matek, a prosím, aby mne něco podobného nepotkalo!
01.04.2025 17:23:25 | Helen Mum
Já to, taky, nikomu nepřeju, ale jsou takoví, kteří by nám to radostně poskytli. Děkuji za komentář. :-))
01.04.2025 17:28:02 | Kan
nezvíříš - neboj - zlobu a nevoli
buď svobodný a zůstaň právě takový
šťastný v svém životě, kde kříže nebolí
a bosky projdi se po Zemi mechový
a povídej si klidně tiše s topoly...:)**
01.04.2025 13:41:57 | šuměnka
Budu, ale, než s topoly si povídám s bukovým lesem. Proti topolům nic nemám, jenže jich v přírodě mnoho nenajdeš. Alespoň ne na horách. :-))
01.04.2025 14:25:12 | Kan