Matka

když v pralese tvých rozhodnutí 

tě každá buňka vnímat nutí

jak moc je třeba nebýt sama

proč ze života dělat drama

 

už tak je předem nastaveno

kdo jsi...tvá barva kůže, jméno

tvé oči i tvá touha světu

dokázat víc, než típnout cigaretu

 

sotva se nadechneš, hned v pláči

a přitom se jen dívat stačí

jak pestrý je svět, když ho vidíš

ne, nemyslím tím jen svět lidí

 

sedni si v lese, zavři oči

a vnímej, jak se Země točí

a jak hovoří stromy k stromům

tohle je život, u sta hromů

 

spojené dlaně živé Matky

na tohle je náš rozum krátký

když cítíš, jak vše kolem tepe

k čemu pak jsou ti oči slepé

 

sáhni si na zem, pohlaď trávu

a Země hned ti pošle zprávu

Jsi taky moje, moje dítě

ať jsi, kde jsi, vždy ucítím tě

 

lehni si v lese do jehličí

a poslouchej, jak stromy křičí

když sekery jim lámou kosti

ve jménu lidské chamtivosti

 

tvá cesta je tvé rozhodnutí

jen ďábel chtíč nás lidi nutí

zabíjet jen pro pobavení

žádný jiný smysl v tom není

 

ač cítíš se tak bohorovně

tvé tělo skončí ve spalovně

a konec cesty v šedém prachu

na čas tě zbaví tvého strachu