Matka

když v pralese tvých rozhodnutí 

tě každá buňka vnímat nutí

jak moc je třeba nebýt sama

tak proč z života dělat drama

 

už tak je předem nastaveno

kdo jsi...tvá barva kůže, jméno

tvé oči i tvá touha světu

dokázat víc, než típnout cigaretu

 

sotva se nadechneš, hned v pláči

a přitom se jen dívat stačí

jak pestrý je svět, když ho vidíš

ne, nemyslím tím jen svět lidí

 

sedni si v lese, zavři oči

a vnímej, jak se Země točí

a jak hovoří stromy k stromům

tohle je život, u sta hromů

 

spojené dlaně živé Matky

na tohle je náš rozum krátký

když cítíš, jak vše kolem tepe

k čemu pak jsou ti oči slepé

 

sáhni si na zem, pohlaď trávu

a Země hned ti pošle zprávu

Jsi taky moje, moje dítě

ať jsi, kde jsi, vždy ucítím tě

 

lehni si v lese do jehličí

a poslouchej, jak stromy křičí

když sekery jim lámou kosti

ve jménu lidské chamtivosti

 

tvá cesta je tvé rozhodnutí

jen ďábel chtíč nás lidi nutí

zabíjet jen pro pobavení

žádný jiný smysl v tom není

 

ač cítíš se tak bohorovně

tvé tělo skončí ve spalovně

a konec cesty v šedém prachu

na čas tě zbaví tvého strachu