Bílá barva srdce

Vůně jsou mraky nad šálkem

a oblaka myšlenky veletoků 

neztrácí sílu z výhně hvězd

jsou to ruce okujemi omyté

 

Lekníny drží se tvých nadějí

holin v průrvách ohňostrojů

průtrž nad kávovým jezerem

zpola smyla projev úst z prachu

 

Pluli pramicemi a zvon je vítal

na bál jak kvetoucí kůl uvnitř

nechali zbroj v zátiší a nektar

jak v sousoší fontán zrána pili

 

Napůl z ráje a celý od smoly

šeptám jak nebe pálí a bolí

čtu na vstupních dveřích tiše

jak touha mísí se s pověstmi

 

Vůně jsou oceány tvých pravd

leží tu nahé a bez pásku zmijího

nebe se protrhlo a kojí tvou auru

a konec běd je jenom v nás