Jabloň s lavičkou

Za barákem na kopci
je jabloň s lavičkou.
Tam se seznámili
moji rodiče –
padly první úsměvy,
pohledy z očí do očí.
Za nějaký čas si
lavička vyslechla
první vyznání.
Jabloň měla první květy,
pak první jablíčka
a moji rodiče pořád
ruku v ruce
chodili na tu lavičku.


---

Nastalo období,
kdy na lavičce seděla
jen maminka.
Tekly jí po tváři slzy
a toužebným pohledem
se dívala do dálky.
Někdy četla dopisy
od našeho tati,
co jí psal z vojny.
A jak šel čas dál,
u lavičky se batolila
nejdřív moje ségra
a pak já.


---

Jabloň dala mnoho květů,
potom mnoho jablek.
A na lavičce dnes sedí
moje máma s tátou.
Oba mají šedé vlasy,
na tváři mnoho vrásek –
ale pořád ruku v ruce,
v očích velkou lásku
a na rtech krásný úsměv.