Tvá zahrada

I.

 

Tvou zahradou

jsou dívčí oči...

 

Ach ty tvé bělostné květy

jež svým máváním

kanou, až pláčí .

 

A já, když tu ve mně

strach plane.

 

Jsem Tvůj šeřík ?

Halíš se do té vůně,

dokud oheň neuhrane .

 

Objímej větvemi svých dlaní

dokud můj hlas nezadáví

ptačí křik ...

 

II.

 

Vzkříšení 

 

Miluji Anděla Tvého,

když nemohu dál

zvedá těžknoucí 

křídla toho mého ...

 

Aby létal dál

Ani netušíš co je v Tobě !

 

Tolik síly, 

když hedvábím své duše

zaháníš věčný sen.

 

Plašíš smrti stín

abych opilý tmou

tak dlouho neprodléval

ve svém hrobě ...