To ticho je ten hřeben

To ticho je ten hřeben
který rve vlákna pavučin

Vidím barvy v hlasech
všechno se to rozlévá ven
jako kafe
které teče z fialového ubrusu
a všechny kapky se mění ve včely

Tvoje oči jsou jako staré hodiny
které počítají stíny
Náš smích se vpíjí do koberce
ale není to jen dým

A světlo
ach
to světlo
je jako poslední cigareta
hořící na obrubníku prázdné silnice

A koně?
Koně jsou naše špatné sny
hrají si s našimi prsty
a nikdy je nezastavíš