Poetické frotáže V. VI.
Poetické frotáže V. VI.
Ze zákulisí
Sen náhle probuzen
myslel si, že se mu zdám
zatím už spánku odlíčen
já převlékám se v šatně.
Zbyla mu jen čudla
hlavní roli zaspal.
Oblačná
Vstávám z postele probuzen mobilem
zejícím na vrcholu pokroku mrtvých budíků
svlékám načichlé pyžamo
obtiskem těla melancholie.
Z portrétu na zdi
s úsměvem hledí vrásčitý mim
zatímco na zahradě šeptá déšť
a po okením skle
poházel své mokré vlasy.
Komentáře (33)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
když vkročím do Tvých Alejí, příteli, jak bych spočíval na křídlech do výšin pututující vysokozdvižné vytrvalé kvíčaly s domovem v Podnebesí!!!!** ST*
17.04.2025 09:18:01 | Frr
Jsem ti povděčen, že sis ku mě přišel mahlédnout, vážený Barde. Že se líbí mám radost.*
17.04.2025 12:00:32 | šerý
Ach, příteli Šerý, druhá strofa Oblačné mě vzala za srdce... ráda pobývám u Tvých veršů a poezie, moc děkuji.
13.04.2025 20:16:37 | Helen Mum
Baltský fén mi našeptal, že ti mám po moři kamínkem dohodit, že ejhle, i u šerého oblačno? Marně slunce vyhlížím, jen hejna ptáků zde a cosi našeptává mi, že snad brzy jantar vlny na břeh do písku šplouchnou a já poklad do dlaně naberu. O hó, kdepak, životem nedočkavá, lačná Vivien, chytne i právě vyplouvající loď, jen aby ani kousek z frotáže nechyběl. Třpytky jantaru do kapes, ať můžeš vyhlížet, že brzy ti zlatavým paprskem na nose pošimrám, ať mima nejen v rámu na stěně uvidím. Už už dalekohledem vidím červenou bambulku, brzy lodivod na znamení, že kapitán v přístavu a přestává pršet.
12.04.2025 14:39:28 | Vivien
Krásná reflexe na moji maličkost, Vivien*
Jantar dávnem ukápnutý z medových očí sirén. Nebo slzí očí dívek, které zahaleni v kůží pravěkých savců vyhlížely na pobřeží své rybaře po bouři, a naslouchali pokání klevetivých vln?
Matka dostala kdysi od otce prsten s jantarem. Jednou s ním se povadila a hodila jej do rybníka. Jako kluk jsem se s kamarády potápěl a bláhově věřil, že jej třeba najdu. Však když kal na dno sedne, je to jako v životě prostém. Snahou jen víříš to, co mělo být osudem v zapomění. Možná až jednou Všehomír, povrch Země proseje přes síto našich vin, tak se objeví. A navlékne na prst tomu, který hněv dokáže potlačit a svůj prst v chlad lásky nesvlékne.
Přeji ti na Baltu chechtavé racky. Slunce v raním příboji a obzoru moře, mžik tenké zelené linky, když zapadá. Moře je sadem vln. Moře je zahrada!
Velké díky, Vivien*
13.04.2025 02:03:24 | šerý
moc se mi líbí poházené mokré vlasy deště... prosím ještě! * :-))***
12.04.2025 03:12:27 | Iva Husárková
Nenene, Ivi! Už přestalo pršet. Svítí "slunéško" tak jestli chceš, natrhám ti pugét paprsků. Zašlu ti ho větrnou poštou Fofr m.t.h jako rekomando, abys jej měla čerstvý. K pugétku přivoněla a posypala sis nimi hlavu a stala se opálenou sexy hawajskou tanečnicí, tance PATŠPICENOHA (pata,špice,celá,noha.) No ono se nezdá. Ale ještě bychom spolu leckde zhuntovaly parkety. Namazal bych si prevítem Kamzýk kolena a byl by mazec!
Děkuji, že si o mě okem zakopla*
12.04.2025 13:31:27 | šerý
možná, kdybychom nejprve zhuntovali špagety, potom naladěni, došlo by i na parkety? :D na větrnou poštou je spolehnutí? * posílala balíček Českou poštou jako expres, doručení do druhého dne a prosím o tel. avizo. nejprve došla Frráčkovi sms, že vezou balíček, vzápětí další, že je uložen na poště a tak jeho bráška musel na poštu. takhle to funguje - nefunguje, volám, že si budu stěžovat a prý tvrzení proti tvrzení, doručovatel může říct, že se nedozvonil... je mi z toho smutno, slyším ale ve Tvých slovech zvonky a - moc za ně děkuji! - za teplo Tvých dlaní, těším se na pugét paprsků jako na smilování! *** jejda, už je tady! vybíhám do zahrady, havajsky se vlním, vrním! ať je dobře. * krásný den! :-))***
13.04.2025 03:21:02 | Iva Husárková
ach ivučko-ALE MUSÍM ŘÍCI, ŽE RYBIČKY DĚLAJÍ VŠE CO MOHOU, ABY TY LAPÁLIE ODČINILY-DOKONCE MÁVAJÍ PLOUTVIČKAMI I NA SUCHU**!!
17.04.2025 09:04:40 | Frr
robotické rybičky úspěšně propluly oceánem České pošty, převážily misku vah * a ve Štolbáriu - ach! - ožily, aby Tvůj úsměv střežily! :-))***
18.04.2025 05:21:07 | Iva Husárková
Myslel si, že se mu zdám
na vrcholu pokroku mrtvých budíků,
ten vrásčitý mim
co poházel své mokré vlasy
po skle...
Strašně moc se mi zachtělo poskládat si tě do týhle chvíle
11:49
Šerý
v mozaice jedné drzé moravské žáby:-)*
Zachytila jsem si tady vyjádření, co se mi nejvíc líbily... vzala jsem jim ideu, vím...ale to neva, tohle je jen skládanka, myšlenka je hore, u tebe, a když se mi jí zachce, vrátím se k ní, líbí se mi tu:-)*
10.04.2025 11:49:15 | cappuccinogirl
Hrát si je uvedení fantazie do praxe. I já jsem přítelem her - však je známo, milá dámo. Hraní si se slovy jak - třeba, trhat do kytice barev lučního kvítí. Nebo klávesy svých prstů rozehrávat dotyky krajinu nahé ženy. Duchem popohánět v mrazu výdech oparu z úst pární stroj náší fantazie, až do krajin J. Vernea.
Styděla byste se usednout si na pískoviště a stavět si tunel? A co okolní lidské pohledy na vás, dokázala byste je přehlížet? Hrát si jen ve skrytu, to je jen respekt ke konvencím. A konvence dobrý, ale někdy trochu šedivé a nudné.
Jednou jsem při cestě k lékaři na chodníku viděl tři děti, jak barevnou křídou kreslí panáka. Toho "skákacího" víte, pamatujete? Jsem byl překvapen že ještě vůbec někdo těm dětem tuhle hravou pomůcku vštípil?
"Co to maluješ chlapečku?"
"Přeci paňácu na skákání, pane." odpověděl a posledním tahem křídy rozetl hlavu panáka na dvě poloviny. Holčička stojící opodal po jedné noze se dala do skákání až k rozkročmo otočce hlavy, a pokračovala zpět. Kreslíř chlapeček, až ve zbrklosti poskakujíc jí následoval.
"Přešlap, přešlapnul si" vykřikla holčička.
"I né. Nepřešlapnul" protestoval.
"I jó, pane, že přešlánul." zadívala se s temnýma mrkadlama na mě.
"Asi tvá kamarádka má pravdu. Měl bys to přiznat!
"Ach, jó" on na to rezignovaně.
"Mohl bych si taky zaskákat děti?
"Jo můžete. A vy to umíte pane?"
"No jasně, teď jsem zrovná veliký jako vy!" přikrčil jsem se a začal poskakoval po těle panáka. Na konci při obratu kolem své osy, se mi trochu zamotala hlava. Ale zpět celou trasu jsem úspěšně dokončil. Rozhlédl jsem se hrdě po přítomných. Ty dvě holčičky si něco špitaly do ucha. Že bych přešlápl?
Rozloučil jsem se s nimi a pokračoval cestou k lékaři. Jsem cestou rozpohyboval pas a zjistil, že mě už v zádech vůbec nebolí. Chvíli jsem zauvažoval a udělal čelem vzad zpět k domovu. Navštívit lékaře, se mi zdálo už zbytečné!
Jsem se nějak rozepsal hergot! Já jen "Hrajme si a provokujme to nestárnoucí dítě uvízlé v nás!" Je to laskavá nástavba našeho bytí. A nejen to! Jak vidno z příběhu, je to i zdravé.
Děkuji cappuccinogirl, za trpělivost a cestu modrem, tvoji přívětivou pěšinou ku mě.*
10.04.2025 14:02:42 | šerý
deti ešte stále skáču panáka
aj cez švihadlo
malá suseda Ema vytiahla z garáže švihadlo
podala ho šesťročnej Hanke
a ona sa motala, nie a nie preskočiť
mala ho v rukách po prvýkrát
keď som pozerala na Emu, ako jej to ide
zdalo sa mi to také ľahké
cítila som to v nohách, to nejde zabudnúť
skúšam, akosi ťažšie sa odliepam od zeme
smejú sa mi
podávam švihadlo dcére
ja na tom rovnako
nepreskočila ani raz
beriem jej ho znova z rúk
nevzdávam to
to nie je možné
zabudnúť skákať cez švihadlo
a áno! ide to!
som síce trocha v predklone, ale preskočím 10x
takto teda nie!
keď to dá moja matka, ja nie?!
a preskáče 10 aj Hankina mama Monka
10.04.2025 14:13:50 | gabenka
Kdybys mě viděla Gabinko, směju se jak blázen. Tak krásná reakce a tak plná vůle. Užasné a z nekonečně mladého srdce ti upřímně blahopřeji. *
Ten můj příběh už je ale čtyři roky starý. Už se jen modlím, aby se obdobného nestalo a byl opět v pokušení. Asi už bych to opravdu nezvládl a já bych se cítil tak před dětmi pokořeným :-)
10.04.2025 14:29:51 | šerý
A já jen krátce, příteli
ráda tě mám
a jsem z tebe tak trochu paf, jak mi připadáš bezva
tož skákej paňácu
skákej jak libo
a co nejčastějc to pude
svědčí ti to
a všem, co nebojí se bejt kdykoli znovu dětmi:-)
Díky za tohle rozepsání, je mi fajn, když vim, že se nezlobíš, že jsem ti vjela do dílka, který je tak poetický a přitom plný toho životního, že smekám*
10.04.2025 14:12:48 | cappuccinogirl
Tedy jen všem pro upřesnění. Dokáži být i naopak o dost starší, nežli opravdu jsem! Aby si o mě zdejší nemysleli, že jsem dětinský a infantilní. Už postižen stařeckou demencí :-) To já jen, že si klidně v sobě můžeme přiznat i dětský pohled - hravost, a nemusíme se za to stydět.
Ale vím, jak to myslíš. A opravdu, jsem ti vděčným za laskavý dialog.
10.04.2025 14:45:37 | šerý
moc se mi tyhle tvé postřehy a slovní "frotáže" líbí!!
10.04.2025 11:47:33 | šuměnka
Děkuji, od takové autorky bych to měl zapít portským. Ale jen čtvrtkou, kdyby více, ještě bych začal zpívat. A to by i Rusalky v okolí prchaly do bažin.
Ale na ten prima pocit si s vámi symbolicky břinknu. *
10.04.2025 12:38:55 | šerý
:DD
zpívat můžeme spolu - Portské i Rusalku miluju :)**
a děkuju (někde se místo out používá aut
- a to pak aut.orka - dostává úplně nový rozměr -:DD
a často se tak cítím, takže věř, že stojím v tomhle nohama na zemi
a jen duše se mi toulá možně nemožně všude ;))
10.04.2025 12:45:16 | šuměnka
taky rád spím...
10.04.2025 08:13:31 | jort1
Když se spánek vydaří, tak je to bašta. Ale za mě spánkem je, když tě únava stluče do bezvědomí.
Díky, Jorte.
10.04.2025 12:31:06 | šerý
