myšky

ošklivě zuby cení

svědomí černé

ulehlo v zapomnění

mezi své věrné

než přijde chvíle na zázraky

než vstane z hrobu spasení

tiše ti sbalí saky paky

prozření

 

tohle je místo studu

trapného ticha

kde vyznavačům bludů

lépe se dýchá

když sklopí oči nad talíři

plnými šlichty z bufáče

vždyť každý kdo se s pravdou smíří

nepláče

 

v šedivém pološeru skloní

šedivé tváře k chodníku

a dnes stejně jako loni

tiší a bez vzlyků

 

tak suďte si nás třeba

nás malé myšky

že pro svou kůrku chleba

kašleme z výšky

na všechny pravdy, ideály

na to, co píší letáky

a na ty, co by se nám smáli

ty taky