Anotace: ...možná je Poslední soud místo - jediný okamžik, ve kterém se všechny naše životy, na malou chvíli protnou...
Kolikrát jsme už zemřeli
opustili se, ztratili v dunách
na pláních, ve skalách, usnuli
na pobřeží a zapomněli, na bolest
na blízkost, na sebe navzájem
na život, na svítání...
Pijeme z řek smutku
a nevíme, kde pramení
nekonečné volání a touha
tanec na ostří splynutého.
Duše rozetnuté ve dví.
Duše dobra i zla. Myslíš asi. Každý má nějaké chvíle pochybností, nad sebou samým.
Světlo v nás nám vždy ukáže směr. Ten správný směr...
13.04.2025 20:47:34 | Paulín
myslela jsem spíš na to, co vše už jsme, za ty věky, ztratili... nikdy to nebude bolet míň... děkuju Ti za moudrá slova*
13.04.2025 21:31:20 | Sonador
Na velké pláni, rostla pláňka planě. Hnízdil v ní půlměsíc, vytravale.
Na
na
na
na
Já bláhový rozetnu se podél, přesně na dvě poloviny. Tím však nerozdělím své přání ani viny. Nečekám na Poslední soud. Opět poslepím se! Však už mám tolik životů v jedno protnuté.
12.04.2025 14:26:59 | šerý
čekat se na něj nedá, přichází, kdy jej napadne... já su v poslední době divnější než jindy:) ale stejně vím, že mi rozumíš, šeráčku*
13.04.2025 21:32:31 | Sonador