v očekávání přivírá
oči můj vnitřní Bagheera
a v srsti černé jako hřích
odlesk mé touhy právě ztich '
ve zlatých sluncích pod víčky
jen tiše zvoní rolničky
noc, černá tůň, se prostírá
když drápy ostré rozvírá
stín duše, moje toužení
ukryté světa běsnění
jen tiše vrčí v přízemí
když pálit světy chce se mi
pak zařve silou pardálí
a plamen šlehne do dáli
ohnivý Bůh, mé vlastní Já
si černou šelmu osedlá
Ó, ty novodobý Kiplingu - to jsi mi zas udělal radost obrovskou. Mám ráda Mauglího a to jeho sepjetí s "divokým":-)
Osedlat si černého pantera? Hlas rozumu v sobě? Ou... to silné touhy jsou - tu...Doopravdy ohnivé*
14.04.2025 11:46:50 | cappuccinogirl
kdykoli vyryješ drápem něco podobného
jen vydechnu - jak nedostižný umíš být
jak úchvatně se verše nesou, jaký mají přenos
jak dávají i rozechvění - tak i zvláštní klid
**
13.04.2025 10:45:30 | šuměnka
:-) jej, teď se Tě skoro bojím, zase já :-( :-)! Ne, dělám si srandu, každý ho v sobě má, viď :-)?
13.04.2025 10:15:05 | Fany