Pahorky
Pahorky
Napoj mé amulety blažeností
postůj na dlaždici ještě dva dny
neplýtvej něhou ba ani zlostí
ukroj mi ze Slunce třeba tři sny
Tažeň je v horách tak nekonečná
a já abych tesal jen krvavý špalky
po nocích háráš a jsi mi vděčná
a z kytary sólové zbyly jen žmolky
Rudá je bílá, však jak celuloid běží
shoď to mokré sako, už vyšly plameny
a trap se že pod vrcholkem sněží
můžeš se vléct i s nelidskými břemeny
Rána jak sloupoví asyrských nekropolí
přišlas ze země kde ornáty nebrečí
tak zapřáhni smečku když láska tě bolí
jsi stále víc chtivá a chytrá a hezčí
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Ať přišla odkudkoli,
je dar
je nezmar
je život... a stále víc:-)*
K téhle básni se budu vracet, líbí se mi moc, vážně moc*
14.04.2025 13:15:37 | cappuccinogirl
Človek sa cíti bohatý, keď odchádza od tvojich básní...neviem si vybrať, čo by som vypichla, asi všetko...život so svojimi samozrejmosťami...krásne o tom všetkom píšeš...
13.04.2025 17:16:33 | BlueZ
zapřáhni smečku -když láska tě bolí
wow - to se mi hodně líbí
to si umím představit jako dobrý ventil imaginace - ten pocit, vše
jako úlevu to nese v jízdě na saních nepřízní vánice :)**
13.04.2025 14:35:13 | šuměnka
Děkuji Ti šuměnko za Tvůj typický koment. To "sřeba" nebyl neologismus, ale prostý překlep - chybka se vloudila. Dík a zatím...
13.04.2025 16:03:59 | Pablo Kral
typický :DD
tak to musím začít komentovat nějak netypicky
změna je život - tak ať je tedy živo :))**
13.04.2025 16:26:42 | šuměnka
