Nebe je posetý milióny hvězd a jednou z nich jsi ty

Nebe je posetý milióny hvězd a jednou z nich jsi ty

Dnes je nebe posetý milióny hvězd. Přikládám do kamen a pozoruji plameny ohně, jak všechno stravují. Zlé démony a myšlenky, bolest z nevyřčených a neuskutečněných příběhů, které se mohly stát, ale nestaly.
Udržuju teplo a zůstávám ve vděčnosti, i za bolest a strach, které někdy cítím.
Dívám se na to nebe, jak je temný a jak září a je plné života. A je v něm začátek i konec.
Je v něm všechno, jako v nás samých.
Je v něm cesta, která se zrcadlí hluboko v nás.
Zítra pojedu k místu posledního spočinutí svých předků, mé krve. Sám a v tichosti, abych je nechal promlouvat z věčnosti s úctou k jejich životům a síle, díky které dokázali žít život. S pokorou a odvahou. Bez vzpírání se tomu, co přichází.
Tam někde je radost.
Ve smrti a v jejích ozvěnách, kterou prožíváme v extatické a hlasité rozkoši Lásky.

Na samotě u lesa, Mokřina, jaro 2025