Ticho po pokoji

Prázdno stíhá lux
a prach bere šedé vzpomínky.

Jako rádio
zvučí minulost.


Pračka ždímá na kost.



Telefon raději vypnutý.



K obědu domácí vajíčka
a kus dne je zas přejitý.


Dno počítá dny do konce.
Odejít nejde.

Babička upekla lívance.


I když je nahoře.

Stále kuchtí.
V mých rukou
létá její kuchařské štěstí.


Jsme geny,
co se drží pevně
nad rozlehlou propastí.

I prababička měla osud velký.
Prožila dvě světové války.
Často mlčela
a hladila mé vlásky.


Budoucnost je v předávání.

A tak maluji vibrace
z věcí,
co už dávno nejsou její.

Ale moje.
Vlastní.

Děkuji nebi.


Svět je láska
i druzí.


A nejlepší zlato
je právě v lidském srdci.
A to rádo světem hladí.
Moji milí.