Vyznání jarního Měsíce

Vyznání jarního Měsíce

Toho jara, v roce hada, který se měl stát rokem mého přerodu a probuzení, jsem za chladných dubnových rán a nocí promlouval s milosrdným Bohem, Pánem všech bytostí, jež mi otevřel svou náruč a vedl mě k naplnění svého záměru.

Byla ve mně odvaha, pokora a důvěra ve slova, která přicházela ze srdce a která se proměňovala ve skutky radosti a lásky, jež ze mě a ke mně promlouvala v zářícím světle dívky zasnoubené s nebeským Otcem.

Poznával jsem tu neohroženou dívku, která se znovu zrozovala každým dnem a okamžikem a stávala se silnější a mocnější kněžkou lásky, jejíž moc pohlcovala a spalovala strachy a obavy, které se ve mně rodily v dozvucích slábnoucích a rozpadajících se přežitých vzorců chování a myšlení.

Těch, které mi přinášely smutek, aby uvolnili místo novým jitrům naplněných radostí.
Bylo to jako nesmělé, něžné milování v dubnovém dešti v kulisách přírody, na okraji lesů a luk a pod korunami stromů, o kterých mi vyprávěla, když se dotýkala svýma rukama jejich kůry a já jsem z ní cítil, jak miluje život.

A poslouchali jsme hlasy ptáků, když nám přelétali nad hlavami nebo když se skrývali ve svých hnízdech a ona mi říkala jejich jména.

Držel jsem jí za ruku, jen abych jí ještě na chvíli cítil, než se s ní rozloučím.

Byla to dívka lesů a luk, žena z vesmíru a prostoru, která se zjevovala jen jednou za světelný rok, aby přišla a vyprávěla mi o tom, jak ráda seká dříví a jak po nocích plete svetry schoulená v křesle s hlavou naplněnou svými dívčími sny a Božími záměry.

Nesmělými a neohroženými.

Aby mě inspirovala.

Aby mi darovala Lásku.

Dnes bude horký, skoro letní den, a já budu stát neohroženě vedle ní a hledět jí do očí a myslet na všechny ty zázraky Života, na zrozování a umírání, na mládí, které vystřídá pozdní čas zrání a moudrosti, kdy s vděčností a láskou vzpomínáš na uplynulé časy a stopy a ozvěny všech, kteří v nás zanechali otisk svého BYTÍ.

Otisky otců a matek, milenců a milenek,
všech blízkých bytostí a duší, jež naplnili náš život radostí.

A láskou.

Byť na okamžik, který se rozplývá v nekonečném a jednolitém okamžiku tady a teď.
Bez myšlení na minulost nebo budoucnost.


S vděčností a láskou, na okraji horizontu
Jaro 2025