Pošeptej mi kopretino.

Pošeptej mi, kopretino

 

Pošeptej mi, kopretino,

kdo mě má rád —

má, nebo nemá?

Přešel sníh

a je tu zase jaro,

já rozkvetla znovu na louce

a ptám se:

kdo mě utrhne

a bude se ptát mých lístků –

má mě rád, nebo nemá?

 

Po dlouhé zimě

vyšlo slunce,

a mé srdce znovu křičí:

„Má mě rád!“

Na líci je krásná červeň,

na rtech zpívá písnička,

i pro mě

vyrostla kopretina.

 

Tak prosím, kopretino,

řekni, že mě přece jen má rád.

A ty křičíš: „Má!“

Na mém oku je slza radosti,

jako na tvém květu

slza rosy –

a v srdci rok vděčnosti.