Marně líbám každý pohled z okna,
věčné modlitby koušou ret.
Srdce jen podlitinou v hrudi
a nestálým vypravěčem…
Stmívá se a mračna slábnou.
Na zem pokládá se nebe
černé jako hříšník v rumu,
i stín má ozvěnu…
Neplodný den přináší další vakuum,
dech kýchá vlastní krev.
Naděje vyčkává v slze,
škoda nevrhnout se v proud…
Jsem chorý, když ohýbá mě osud
a já nemohu se hnout?