Neptej se na cestu, sám ji hledej,
je pouze tvoje, tvá jediná naděje.
Jen jdi, klesej, z prachu se zvedej:
slunce, když svítí, i když nehřeje.
Neptej se na cestu, oči tě vedou,
sám sebe ptej se, hledej odpovědi.
Jen myšlenky zlé tě s cesty svedou,
a zůstaneš ztracený v odstínech šedi.
Neptej se na cestu, máš-li svůj cíl,
jen jdi a kolem, dobře, se dívej.
Nepřestávej a dokud's ji neobjevil,
tak jen si zpívej, zpívej, zpívej.
a to já se ráda někdy i zeptám :DD
každý to dělá (a kdo by řekl, že ne - tak je brepta))**
krásné svátky i tobě
17.04.2025 13:37:18 | šuměnka
Já se, taky, ptám, jenže ten anděl je jiného názoru, zřejmě proto, že k poznání by měl každý dojít sám. :-))
17.04.2025 14:11:22 | Kan
:DD
ty máš anděla hnidopicha :DD
mému je to volný triko
víš, zastávám názor, že umět se v pravej čas zeptat, je lepší, než si hrát na to, že něco vím a ztrácet drahocenej čas :)
- ber to prosím jako obecnou pravdu mýho já (nic osobního :)**
17.04.2025 14:22:23 | šuměnka
Samozřejmě, že je to věc osobních priorit a přístupu k životu. Já dám jednu z mnoha svých zkušeností: návod na sestavení nábytku jednoho z největších prodejců. Práce podle návodu po půlhodině zastavena. Bez návodu nábytek sestaven za promrhanou půlhodinu. Takže, rada k ničemu. Od té doby si dělám z návodů vlaštovky. Nepohrdám radami, ale dobře zvažuji. Nevyžádané neakceptuji. :-))
17.04.2025 15:37:42 | Kan