Ona a jeřábi

Vlasy s ránem má rozpuštěné
jakoby s vánkem snoubily se
v bystřinách tam v lese
kde v ptačím zpěvu snese se píseň
na kvítky prvosenky

jsou to navštívenky vůně mámivé
tklivé stíny s tóny hlíny břehů
pod kameny kde prameny tryskají
a padají do náruče v naději

jak stříbrné prstýnky kutálí se korytem
obklopeny blahobytem mechů zeleně
jakoby uloupeny krásné Heleně
když na seně ustele si pod nebesy

té krásce pod víčka mezi lesy
obláčky z výše psaníčka posílají
tam kde laně tiché své nebe tají

uléhají tak blízko vedle tebe
v mazlivých slovech básníků
a ty netušíš že je ti to na dosah

neviditelné paže ovíjí tvé tělo
když naplní tě touhou jara
a ona v osení má rozpuštěné vlasy

…

pak z dálky ozve se křik jeřábů
když plují vzdáleni za svými sny
modré oblohy ta křídla korábů
zmámeni jsou láskou do Vesny.