De profundis

po všem

co míval jsem 

zbyla jen stopa slaná

po noži za pasem

otevřená rána

když noci uhýbám

aby už  nesyčela

ručičky ohýbám

hodinám svého těla

jak jizva na kráse

v krvavém předurčení

řídím se kompasem

na kterém východ není

na stole sklenice

v ní ještě kysne nuda

a známá stanice

hlásí mi Pozor, rudá!