TY PTÁŠ SE, LABUTI?

vrah odešel již z podchodu
osaměla jeho oběť
a ty ptáš se
ptáš černá labuti
zda zítra budeš moci
opět křídly svými
bušit do mých dveří

kočáry světelné
protékají ulicí
odněkud kurva vříská při potratu
a ty ptáš se
ptáš černá labuti
zda zítra, brzy za rozbřesku
budeš moci vstoupit
do mé ranní lázně

dítě je bito v tvář
slzy své v udýchání polyká
zajíká se pomočeno strachem
a ty ptáš se
ptáš se černá labuti
zda zítra při poledni
budeš moci býti
mou hostitelkou

voják zmírá v polním loži
v trávě, sám
a ty ptáš se
ptáš se černá labuti
zda zítra za soumraku
budeš moci býti
leskem svícnů
u mé večeře

já však trápím se
má černá labuti
že zítra vrah odejde z podchodu
a osamocena zůstane jeho oběť