Z opuky

bíle se svítíš, má milá
projíždím prsty tvé včerejší křivky
chytám se nejmenšího náznaku nerovnosti
hladím
kde ostrost ještě neustoupila tisícímu doteku
zastavím se a přimknutý těsně
nádechem k tvému tichu
(tak vznosnému)
šeptem drolím dnešní slova

bíle se svítíš, má milá
snad zítra
svěříš mi další kousek

svého těla