Náměsíční

V korunách stromů

šeptající

vánkové sáhli

do kapsáře

pro list a stín

a stotisící

zatmění v oku

pohádkáře

který už ví

jak mlhy zvedá

pohybem cosi

nebeského

petrichor múz

král neposeda

přítomný mim

lhář svitu mdlého