Starý

Starý snílek bloudí krajem,

nezájem a smích kolem plynou. 

Nevěří už lidem, nohy zvolna se sunou.

Jde travou kam lidé nechodí 

a přesto,  někteří mu chybí velice

Ty svíce planouci v šeru beznaděje.

Už neprosí 

kouká do kraje, slunce maluje tiché čáry 

Po tvářích kanou slzy smutku,  zklamání 

Jak málo je lidí co v druhých prospěch nehledají 

Prospěch,  jed co dobro zabíjí 

Ticho šumění listí konejší 

Mechové lože 

Hlina voní

Pochopení klidu 

Tiché to duše vykoupení