odejdu před svítáním
tak jako mizí starci
když šouravými krůčky
přeplují moře strachu
už mi v tom nezabrání
elixír pozdní spásy
jen kapka za lalůčky
bez vůně, bez zápachu
ztratím se jako vlny
uprostřed oceánu
a třeba jednou kdesi
vynořím se a znova
nové naděje plný
že zpívat nepřestanu
jenom mě trochu děsí
stále se opakovat
...všichni se už jen opakujeme...;-)říká se tomu zásadovost...ale kdoví, kdy nám to víc škodí, než prospívá..
25.04.2025 14:27:29 | Marten